ZLATA LAMROVÁ / OTISKY ŽIVOTA
S trpělivostí vyšívá steh za stehem a nitkami kreslí po plátně realistické výjevy ze starých učebnic, atlasů a herbářů, ale i abstraktnější kompozice inspirované okolním světem. “Kdekoliv jsem, vždy si najdu vhodný námět. Jednou je to chalupa, jindy pole obilí nebo dovolená v Itálii. Baví mě zaznamenávat realitu kolem mě,” říká vystudovaná módní návrhářka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové Zlata Lamrová o speciální formě deníkové výšivky. Nejčastěji tráví dlouhé hodiny v zahradě na chalupě a na plátno přenáší dojmy z neustále se proměňující přírody. Chvíle, kdy se do větví jeřábu opře vítr, sluneční paprsky prostoupí čerstvě vypraným bílým prádlem, sníh tiše taje... Prchavé okamžiky, které existují jen na pár sekund si umělkyně ukládá do paměti a podle ní pak vyšívá, stříhá a páře látku, tvoří kompozice a vrství materiály. Občas se na místo vrací opakovaně a do díla tak promítne kombinaci různých počasí nebo ročních dob. “Mezitím, co na výšivce pracuji, se změní počasí či nálada a tím i moje vnímání výjevu. Původní představa se promění a já v obraze intuitivně hledám nové řešení tak dlouho, než jsem s ním zcela spokojená. To může trvat pár desítek hodin, zpravidla ale spíše týdny nebo měsíce,” přibližuje proces.
Z prvotních kopií viděného se v dílech Zlaty Lamrové časem stala uvolněnější interpretace reality. Spolu se zkušenostmi začala svět kolem sebe abstrahovat a promítat jej do děl spíše symbolicky. Její poslední série tak pracuje s jemnou výšivkou bílou nití na bílém plátně. “Já sama námět bezpečně rozpoznám, protože nad ním trávím hodiny s jehlou a nití. Baví mě ale, když si v obraze každý najde to své a můj pohled tak nikomu nepodsouvám. S radostí nechávám interpretaci na představivosti toho, kdo se na výšivku zrovna dívá,” říká. Tři stehy naznačují květ, tečky písek, stuha větévku a celá bavlnka zase dlouhé trsy trávy. Nebo cokoliv jiného, co v nich uvidíte právě vy. Každý pohled odhalí novou vrstvu či detail, vyprávění se může měnit spolu s počasím, náladou a atmosférou, podobně jako když výšivka ve Zlatčiných rukou vznikala.
Domky v italském Buranu si zaslouží exkluzivní modrý samet, zátiší s ovocem se nejlépe hodí na kuchyňskou utěrku, brslen zase na hrubé plátno. “Námět si vždy řekne o vhodný materiál a zpracování,” tvrdí. S oblibou proto vyhledává upcyklovaná řešení. Vyšívá na archivní prostěradla, škrobené kapesníky a využívá zbytkové kousky látek, nití nebo lan, pokud si to téma vyžádá. Chyby v její tvorbě neexistují – vše je plnohodnotnou součástí díla a vždy se dá využít. Trpělivost Zlaty Lamrové je nezměrná, stejně jako její talent a vrozený cit pro textil.
Eva Slunéčková
2022